Vždycky mě bavilo sportovat. Nedokázala jsem si představit, že bych byla alespoň jeden den bez nějakého pohybu. Mojí největší vášní byla jízda na kole. Vždycky mě bavilo jezdit na kole a musím říct, že jsem taky byla velmi šikovná. Na kole jsem začala jezdit už ve svých čtyřech letech. A uměla jsem jezdit opravdu dobře. Oproti třeba mému bratrovi, který se naučil normálně jezdit na kole až sedmi letech, jsem byla opravdu šikovná. Říkali mi to všichni. Takže všechen svůj volný čas jsem taky trávila na kole anebo na dětském dopravním hřišti. To mě taky velmi bavilo. Bavilo mě, jak se mění značky anebo jaké tam jsou semafory.
Takže jsem si řekla, že až vyrostu, třeba budu nějaká profesionální závodkyně. A protože jsem se nechtěla vzdát sportu, tak jsem si k jízdě na kole přidala ještě plavání. A musím říct, že plavání mě zaujalo natolik, že jsem potom nevěděla, jaký sport mám vůbec dělat. Jízda na kole nebo plavání? Bylo to pro mě opravdu složité, protože jsem ještě chodila na střední školu, byla jsem v prvním ročníku, takže jsem toho měla opravdu hodně a nemohla jsem se věnovat oběma sportům naráz. Sice jsem mohla, ale nebylo to tak kvalitní a nebylo by to na sto procent. A já chci dělat vždycky všechno na sto procent. Takže jsem si řekla, že si hodím korunou.
Nakonec tedy vyhrálo to, že se budu věnovat naplno plavání Docela mě mrzelo, že musím vynechat kolo, ale řekla jsem si, že na kole taky jezdit budu, jen tak pro vlastní radost. Takže párkrát do měsíce si udělám nějakou svou okružní jízdu, kterou mám ráda. Sport je prostě součást mého života a sport jsem já. Lásku ke sportu mám asi po svém dědečkovi. Babička mi vždycky říkala, že děda byl vždycky velký sportovec a že nejvíce času trávil na stadionu, než aby byl doma s rodinou. Ale babička prý jeho vášeň tolerovala a taky ho dokonce podporovala. Tomu se říká láska.