Kdo jsem? Odkud přišli moji předkové do této krajiny? Podobné otázky si dává mnoho lidí. A ne každý má čas nebo možnosti na ně hledat odpovědi. Proto se můžete obrátit na genealoga, který tuto práci vykoná za Vás a pak se jen pyšnit tím,
· jaké jste měl úžasné předky.
· nebo stydět, jak jste úžasné předky neměl.
Genealog je většinou člověk, který měl ve svém povolání co do činění s historií, kde se musel naučit číst ve starých spisech. Ono to totiž není vůbec jednoduché.
Musíte se vyznat
a) v matrikách– některé jsou i ze šestnáctého století. Nejdůležitějším údajem byl křest, nejméně důležitým bylo jméno matky
b) v gruntovních knihách– každá vrchnost musela mít přehled o tom, jakým majetkem disponuje jeho majetek
c) v soupisu poddaných podle víry– tento soupis pochází z roku 1651 a byl to vlastně takový první pokus o sčítání lidu
d) v urbáři– každý poddaný měl k vrchnosti určité povinnosti odvádět dávky ze svého majetku.
Modrá krev má výhodu
Nejjednodušší to mají v této oblasti příslušníci šlechty. Těm se většinou stačí podívat na nějakou tu zeď v rodovém sídle, kde bývá zavěšen perfektně vypracovaný strom jejich rodu. Někdy až do třináctého století.
– A pokud se zachovala obrazárna, je to ještě lepší.
– Už je jim totiž jasné, po kom ten jejich synek zdědil ten křivý nos a odstálé uši.
Všechno tohle pátrání má však jeden háček.A to i u těch vyšších kruhů. Nikdy totiž nevíte, jestli matka rodu nebyla spíše koketní nežli korektní. Také to mohla být nějaká ubohá Maryša, která si musela vzít nenáviděného Vávru, neměla odvahu této divadelní hrdinky a pomstila se jinak. To jsou ovšem věci, s kterými se musí počítat.
Ale ať už využijete genealogických služeb nebo se do toho pustíte sami, je to vždycky obrovské dobrodružství. A rozhodně to stojí za to. A jen mezi námi – když člověk pátrá sám, je to více vzrušující. Jinak je to jako svatební noc v zastoupení.